Jednou takhle říká kamarádka Renča, ilustrátorka a grafička, že zrovna dokončila jednu knížku, hledá nový projekt a neví, do čeho se má pustit… Já na to: "Víš, co udělej? Vkusnou fotoknížku pro mimina, jak se do ní lepí fotky a náramky z porodnice na památku atd., protože z těch, co jsou na trhu, si nevyberu." A tak jsme v lednu 2018 začali společně dělat na vydání knihy s názvem Já, miminko. A jak to celé začalo...?
Jaro 2018
Než budeme moci knihu vydat, tak kompletně zešedivíme. Já už začala šedivět dřív, ale šťastné a klidné období života ten proces zastavilo. Teď se mi to zřejmě znovu rozjede.
Pojďme z toho nedělat vědu… Ze všech stran člověk slyší, že úspěšní lidé nedělají věci složitě. Taky stačí jen pár let života a člověk rychle pochopí, že ve většině případů chvilka praxe zastíní roky studia. Například mnohaleté studium francouzštiny nezanechalo ani stopu, ale po dvou měsících v Belgii jsem rozuměla všem konverzacím okolo. Mimochodem pro pobavení, úplně první věta, kterou jsem si z okolního rozhovoru přeložila, zněla „ta blondýna s velkýma prsama odešla“.
Léta strávená studiem marketingu nepřišla vniveč, začala jsem průzkumem. Co je dostupné na trhu, jak to vypadá, kolik to stojí, jak jsou s tím zákazníci spokojeni. Výsledky byly dost potěšující. Většina zboží na trhu by se dala shrnout jednoduchým „kýč jak bič“. Zbytek, čti dva nalezené exempláře, krásné, moderní, cílené na hipstery a bez přehánění extra předražené. Zkrátka a dobře, pojďme se do toho pustit.
Po průzkumu, hloubkových rozhovorech a focus group začala v březnu kýžená práce na knize. Já obsah a texty, Renča grafika a ilustrace.
Postupným vylepšováním, předěláváním, dolaďováním jsme to dotáhly až do měsíce října. Ano, samozřejmě, že jsme původně měly vtipné ambice vydat knihu v květnu. Budiž nám výmluvou moje rizikové těhotenství a Renčino zaměstnání na plný úvazek. Po celou tu dobu to vypadalo, že knihu vydáme ve vydavatelství, jenomže nic není tesáno do kamene, a tak jsme najednou stály nad propastí jménem trh. Jen samy dvě a s knížkou ve virtuální podobě. Bez tiskárny, bez knihařství a s teoretickou znalostí procesu vydání knihy. Koho by nepřepadly pochybnosti, že? Já na mateřské a pracující Renča s duší více introvertního umělce než extrovertního prodejce. Stojí nám to za to?
Velice rychle jsme zjistili, že co nám za to nestojí, jsou velká nakladatelství. Po pár přečtených článcích z oboru, které optimisticky mluvily o zisku 30% z každé knihy, jsme rychle naskočily na tobogán reality a skončily v bolestivě prázdném bazénu 5%. Taková rychlá matematika pomocí trojčlenky, tedy jediné matematické metody, která na mém matematicky teflonovém mozku ulpěla… Kdyby kniha stála okolo 1000Kč, tak z každé knihy bychom dostaly 50Kč, ale jsme dvě, takže každá by si domů odnesla 25Kč. „Za všechnu tu práci, čas, energii?!“ řval pracant v našich hlavách. „Jenže by to bylo bez práce“, napovídal tichý hlásek lenochův.
A tak jsme řekly NE. Radšiej knihu! Se všemi nervy, časem, prací a třeba i zjišťováním k čemu je to ISBN u knížek vlastně dobré… Teda krom toho, že když ho zapomenete uvést na konci seminárky, tak vám ji nevezmou. A jo, víme, jak to pravděpodobně skončí, když do toho jdeme na vlastní pěst… Ale nic lidi nebaví tolik, jako když někdo něco podělá. Jinak by slavné FuckUp Nights neměly takový úspěch ne? :D